Říká se, že Velikonoční ostrov patří k nejopuštěnějším místům světa. Tento ostrůveček, který leží 2000 kilometrů od dalšího nejbližšího ost­rova, více než 1000 kilometrů daleko od pevniny, měří na délku pouhých 25 kilometrů.

Ostrov byl objeven nizozemskými mořeplavci na Velikonoce roku 1722 ve východní části Polynésie v Tichém oceánu. Název inspirovaný dnem objevení se vžil do té míry, že zdomácněl ve většině jazyků světa. Původní obyvatelé však pro něj již jméno měli. Nazvali ho Rapa Nui, Velká země.

Původní obyvatelstvo (pravděpodobně polynéského původu) bylo zdecimováno kmenovými válkami v 17. a 18. století a otrokářskými nájezdy v 19. století. Na jeho civilizaci upomínají obří kamenné sochy moai a nápisy na dřevěných destičkách v místním obrázkovém písmu (rongo rongo). Roku 1888 byl ostrov připojen k Chile.

Sochy Moai vznikly v lomu na úpatí kráteru Rano Raraku. Celkem jich rapanujci vztyčili asi 300. Daleko víc jich zůstalo v lomu nebo na cestě na svá kamenné plošiny, z nichž měly zhlížet do vnitrozemí ostrova. Dnes stojící moai byly znovu vztyčeny během 20. století.
Kromě neobvyklého tvaru – nemají nohy, tělo je jen naznačeno a nejpropracovanější je hlava – na některých moai zaujme „klobouk“ pukao z červené horniny. Podle nejvíce přijímané teorie nejde o klobouk, ale styl účesu, který se na Rapa Nui nosil v dobách vzniku posledních soch.