|
Pokusíme se Vám přinést informace ze současné cesty za novými programy. Tentokrát oblast v okolí Cuiabá v Brazílii.
Jedná se o místa na sever, kde se nachází oblast stolových hor, a na jih, kde se nachází Pantanal, největší mokřady na světě.
Cesta začíná 13. září na pražském letišti spojem do Frankfurtu odkud je spoj TAM do São Paulo.
 Let z Frankfurtu do São Paulo trval 12 hod. Na letišti v je potřeba vždy si vyzvednout zavazadla a projít přes celní kontrolu a to i v případě, že máte zavazadlo odbaveno do cílové destinace.
Na letišti je mnoho směnáren, nejvýhodněji vyměníte na třetím podlaží směnárna Actiom - nejlepší kurz a je zobrazen kurz po odečtení poplatku. Pokud pokračujete do odlehlejších částí, je lepší vyměnit přímo na letišti.
Naše další cesta směřuje na let do Cuiabá, s mezipřistáním v hlavním městě Brasilii. Na letišti je mnoho bufetů, kde si můžete zkrátit čekání popíjením kávy či piva, popřípadě k tomu zakousnout nějaký sendvič. Pivo si můžete dát buď Cerveja nebo točené Chopp.
Připojení k internetu tady je možné za poplatek, bud wifi s vlastním zařízením nebo v cybercafe. Cena cca. 7R$ za 15min. Vzhledem k směnnému kurzu cca. 12Kč za 1R$ to není málo.
Let do Cuiabá byl přes Campo Grande. Cesta do Campo Grande trvala asi 1:45 hodiny, tam jsme se ale zdrželi asi hodinu kvůli technickým potížím.
V Campo Grande dost pršelo. Bylo úplně zataženo a 19°C. Za další cca. hodinu letu jsme dorazili do Cuiabá, kde bylo kouřmo, protože v okolí je teď při vypalování hodně požárů, které se vymkly kontrole.
Cesta z letiště se třemi spolucestujícími (Francouzka, Němka a Španěl) vedla nejdříve do místní Churascaria na oběd. Velmi příjemná restaurce, kde ale nebyl skoro nikdo, protože jsme dorazili pozdě, pro Brazilce začíná oběd už kolem 11hod a my dorazili až kolem půl 3. Jídlo bylo vynikající, vyberete si přílohy a maso Vám pak nosí číšníci přímo z ohně a na požádání odkrajují kousky vybraného masa. Na stole máte tabulku na jedné straně zelenou a druhé červenou. Když už nechcete další maso, otočíte tabulku na červenou. Pokud chcete další maso, necháte zelenou.
 Další cesta už vedla ven z Cuiabá a byla kolem vodopádu, skal a stolových hor. Velmi hezké výhledy bohužel kazil kouřový opar. Tento rok zde nepršelo od května, takže země je docela vyprahlá.
Cestou do Chapada dos Guimaraes jsme se zastavili u vodopádu Salgadeira. Byl to vodopád hned u cesty a je tady hodně místních, kteří se koupají v říčce nebo pod vodopádem. Z tohoto místa je hezký výhled na úbočí stolových hor. Na jednom místě je možno vidět obraz Lincolna, ale musíte mít představivost. Chapada znamená v portugalštině náhorní plošinu.
 Pokračování cesty vede v těsném sousedství skal a máme několik foto zastávek. Než dojedeme do národního parku nazvaného podle náhorní plošiny. Na této náhorní plošině je taky místo nazvané Centro geofisico což je geografický střed Jižní Ameriky. Místo určil místní nadšenec již v roce 1909 a v 70 letech 20.stol NASA potvrdila, že se jedná opravdu o dané místo. Ani zde výhled není vůbec povzbudivý, kouřová clona ovládá celé údolí, i přes silný vítr, který prý je zde pořád.
Zastávka na cestě k našemu ubytování vedla přes městečko se stejným názvem Chapada dos Guimarães s náměstím, na kterém je barokní kostel Nossa Senhora de Santana do Sacramento, první kostel v oblasti celého Mato Grosso z roku 1751. Na náměstí je jen par krámku se suvenýry, banka a jeden „supermarket“.
Je večer a začíná se stmívat, takže se vracíme zpět na ubytování, kde nás čeká večeře – místní ryba. Časový posun a to že je tma už kolem 6hodiny nás pře 8hodinou odvál spát.
Den druhý:
Domluvená snídaně je na 8hod, ale všichni byli vzhůru už kolem 6hodny. Takže nakonec jsme posnídali dříve a v 8hod jsme už se dali na procházku místní „zahradou“ cca. 300ha. Jedná se o pozemky přilehlé k chrněnému národnímu parku a je to procházka kolem vysokých skal, skalních soch, potoků z nich většina byla vyschlá, protože zde dlouho nepršelo. Cestou rozlišujeme několik druhů ptáků. Během 2 hodin jich mohlo byt tak 30 různých druhů. Pro milovníky ptactva zde mají připravený seznam asi 200 druhů, které je možno zde najít.
Procházíme kolem červených skal, mezi stromy po cestách, kde jsou stopy pumy, jaguára, tapírů a pásovců. Cestou se zastavujeme u stromu, kde jsou mravenci velcí asi 2cm – označují se jako kulkoví mravenci, protože jejich kousnutí bolí jako rána po kulce. Jejich kousnutí obsahuje silný jed a bolest je prý velmi úporná a poleví až po 24hodinách. Viděli jsme krásné motýly, kteří žijí ve formě housenky přibližně 2 roky, jak se z nich stane motýl, žije jeden den. Tyto motýly pak požírají ptáci, kteří je sežerou dříve, než mrtvý motýl stihne spadnout na zem.
Po návratu k ubytování nás čeká vyjížďka minibusem na vodopád Veu de Noiva, 86m vysoký vodopád, který padá ze stolové hory do rokle s hodně hustou vegetací a vede údolím, které lemuje pás stolových hor. Potkáváme správce parku, ten se ale nějak nemohl shodnout s naším průvodcem. Nějak na nás neměl čas a měl zrovna čas oběda a navíc neuměl anglicky. Náš průvodce říkal, že by byl nejradši, kdyby park byl uzavřen, tak jak tomu bylo do nedávna. Osvěžujeme se štábou z kokosového ořechu a pokračujeme na oběd. Před obědem se koupeme, jedná se o areál, kde jsou dvě místa s vodopády a přírodním koupáním a kde je zároveň restaurace, přímo naproti jednomu z nich. U vodopádu je hodně motýlů různých barev a velikostí.
Na obět máme maso servírované na žhavé plotnce a taky ryba zapečená v zeleninové omáčce.
Po obědě vyrážímě džípem na m ísto vzdalené cca. 30 km po silnici. Pak je uzamčený vjezd do areálu parku, kde můžeme pouze oficiálním průvodcem parku – paní asi 60 let. Byla to krásná projížďka na korbě džípu, pak dojezd na místo kde byly krásně vidět všechny stolové hory okolo.Foto zastávka a pal pokračujeme na koupání.Je tady nádherně čistá voda v potoce s proudem a v žádném případě tam nebyli komáři. Jak říkal průvodce tady komáři nejsou. Ale komáři zde byli, a když člověk vylezl z vody, tak se musel rychle obléct. Jsou prý aktivní pouze mezi 4 a 6 hodinou, což jsme se dobře trefili.
Po parku jsme najezdili asi tak 8-10km na korbě. Docela zajímavá změna po standardním cestování – dost to házelo, občas cákalo, když jsme přejížděli vodu o hloubce ¾ metru a občas nás ošlehal nějaký ten keř.
Návrat na ubytování a večeře byl po náročném dni velmi uklidňující a sklenička caipirině byla taky fajn. Ráno vstáváme na východ slunce, tak je potřeba opět ulehnout brzy a odpočinout.
16.9.
Ranní výstup na kopec byl už docela za světla, ale slunce bylo stále schované. Když jsme byli před vrcholem vyběhlo před námi prase pekari, ale všichni byli tak zaskočení že nestihl nikdo nic vyfotit. Kromě dalších desítek ptáků jsme viděli i dva tukany na samém vrcholku. Trvalo asi 10 minut než se slunce ukázalo, ale za chvíli už bylo docela vysoko.
Scházíme zpět k posadě, abychom si sbalili věci a posnídali. Snídaně byla opět z produktů, které se zde produkují, mléko, sýr, máslo, džusy, atd. V 7 hodin jsme po snídani a po rozlučce s majitelem usedlosti jedeme stejnou cestou zpět ke Cuiabá a po cca. 50km odbočujeme na Nobres, což je naše další zastávka. Cesta je pak ještě 60 km asfaltová a k přehradě Manso, kde je vodní elektrárna. Pak zbývá dalších 70km nezpevněné cesty. Do vesnice Nobres jsme dorazili kolem 11 hodiny, ubytováváme se a pak vyrážíme na oběd a šnorchlování.
Šnorchlování je v lesíku asi 100 metrů od restaurace, kde jsme měli oběd. Když procházíme krajem lesíku, jsou na stromech opice a koukají na nás, co tam vlastně děláme. V potoce je nádherně čistá voda a spousta ryb, které se vůbec nebojí. Ale i když jsou ve vodě vedle vás 20cm není šance se jich ani dotknout, jak jsou rychlé. Dostali jsme plovací vesty a taky boty, abychom se nedotýkali dna a nekalili vodu. Necháváme se unášet proudem dolů a pozorujeme koryto s rybami. Délka koryta, které je „splavné“ je asi 400m.
Pak se vracíme zpátky na posadu a dáváme si pivo na osvěžení, protože teď už teplotu šplhají přes 40°C. Po chvíli odpočinku ve stínu zjišťujeme, že jsou 4 hodiny a je potřeba vyrazit na další atrakci. Jedna se o místo u jezírka, kde se slétají papoušci. Jsou zde různé druhy papoušků, ale dominuje zde výrazně je Ara ararauna. Když se začíná stmívat, papoušci přestávají létat a hledají si místo na odpočinek v klidnějších částech laguny. Tak to balíme a jdeme na večeři do místní restaurace. Večer koukáme na fotky z řeky a některé jsou opravdu hezké. Je potřeba jít brzy spát, protože ráno před 7hod musíme vyrazit.
17.9.
Snídaně dnes byla ještě více ovocná, no prostě paráda. Čerstvé ovocné džusy, přírodní marmelády, med a samozřejmě i samotné ovoce. Po snídani je potřeba brzy vyrazit, abychom dojeli na oběd do našeho dalšího místa, které je vzdálené skoro 250km, z toho 100km nezpevněné cesty. Cesta je zpočátku nudná do té doby, než se náš řidič ztratil a 2 krát jsme se vraceli. Pak opět 2hodiny nudná cesty než jsme dorazili do Cuiabá, do živého provozu na silnicích s množstvím obchodů, „mrakodrapů“ a jiných atrakcí. Z Cuiabá už cesta utíká rychleji, protože je kus dobré a poměrně rovné cesty, kde jsou občas nějaké vesnice, první z nich zásobuje obrovským množstvím banánů, další má zase 150 slavností za rok.
Ale teď už to nejdůležitější, najíždíme na Transpantaneira, nezpevněná silnice, která vede do Pantanalu. Pro milovníka přírody opravdový ráj na zemi. Jedeme po hlavní silnici a i přesto, že jsme se domluvili s průvodcem, že nebudeme zastavovat, protože přijedeme pozdě na oběd a že tu cestu pojedeme znovu na zpáteční cestě. Nezvládl to hlavně průvodce a nechal se unést. Ale opravdu bylo čím. To nejde popsat. 5 metrů vedle silnice jsou desítky kaimanů, spousta ptáků, jeden hezčí než druhů a třetí zajímavější tím, že nebývá vidět. K tomu opravdu není co napsat. Snad jen připojit pár fotek.
Po obědě se opravdu vzhledem k teplotě nedá nic dělat, takže je na řadě chvíle odpočinku v bazénu nebo v houpací síti. Další program začal ve 4 hodiny, procházka po okolí – česnekový strom, mraveniště v živém stromu, opice, ptáci. Pak pokračoval projížďkou na loďce. Cestou vidíme desítky druhů různě zbarvených ptáků na zemi, ve vodě i na stromech. Rostliny na hladině a mezi nimi kajmani a ryby. Nejhezčí byly asi 3 různé druhy ledňáčků. Jak jsme dorazili zpět k posadě, tak nás okukovaly vydry, byly zvědavé, ale velmi opatrné a hlavně rychlé.
Když jsme vystoupili z loďky, rozhodli se dva kajmani, že půjdou za námi. Myslel jsem si, že jsou pomalí a nemotorní, ale není to pravda, i na suchu umí být docela mrštní. Udělali jsme s nimi pár fotek a šli si dát pivo s majitelem posady.
Tyhle zážitky se strašně těžko popisují. Ale bohužel rychlost internetu nedovoluje umístit fotky.
Opět malá chvíle odpočinku, koupání v bazénu a už je připravena večeře a hned po večeři noční procházka. Ta je sice po příjezdové polní cestě, ale i tak je co vidět. Oči kajmanů svítící na hladině a je jich opravdu hodně – celkově kajmanů v Pantanalu je odhadem 32 milionů. Kromě toho jsou k vidění nějaké žáby, pavouci, ptáci i noční papoušek. Na cestě se objevila i vodní kobra, byla malá a prý nebyla nebezpečná. Jed není pro člověka příliš nebezpečný.
Vrátili jsme se zpět kolem 10 hodiny a jdeme spát, protože ráno nás čeká procházka na východ slunce na místní věž. Ještě mají ale naše slečny problém s pavoukem v pokoji, kde spí. Trošku je vyděsil, protože byl kapku větší, než jsou zvyklé, asi 10cm. Byl velmi rychlý a nevěděli jsme, jestli je zcela neškodný, ale s ručníkem jsme to v pohodě vyřešili a pustili ho na volné prostranství.
18.9.
Noc byla klidná, ale ráno nás vzbudily šílené zvuky. Všichni jsme vyšli s obavami z pokoje, abychom zjistili co se děje. Byli to krásné opice – vřešťan černý – celá rodinka. Když už jsme byli všichni vzhůru, rovnou jsme se vydali na procházku. Cestou potkali staré známé, ale i další druhy ptáků. Východ slunce byl okouzlující a pohled na Pantanal z výšky asi 10m byl hodně intenzivní, když jsme viděli hnízda ptáku.
Po snídani se přesouváme o pár kilometrů dále, na farmu kde se natáčel „prý velmi známy“ seriál Paraíso, s krásnými koňmi v příjemném prostředí, kde je hodně papoušků, protože zde vypouštějí do přírody ulovené papoušky, nebo ty kteří žili v zajetí. Postupně se přizpůsobují prostředí, až pak odletí do přírody. Dopoledne stiháme vyhlídkovou věž, která už je vysoká asi 15metrů. Zde je přímo vidět do hnízda čápa jabiru, který krmí mláďata.
Než se člověk rozkouká je čas oběda, pak odpočinek u bazénu protože je opět přes 40st. Ve4hod je už o něco lépe, tak vyrážíme pro koně a na projížďku. Asi hodinu na konících. Každý podle možností, je možné se rozdělit na skupinky podle toho jak je na tom kdo s koňmi. Opět úplně jiný pocit ze sedla koně. Na koních se dostáváme k velké vyhlídkové věži, vysoké 25m. Na protějších stromech jsou papoušci a opice. Zpět na ubytování se vydáváme pěšky po můstcích, pod kterými je ale momentálně úplně suchou.
Něž dorazíme na ubytování je úplná tma, večeře a po večeři noční výlet na korbě džípu na noční safari. Před námi měli štěstí, viděli tapíra, my bohužel ne. Narazili jsme na lišku, mláďata kapibary, nočního papouška
19.9.
Končí se to, co bylo opravdu krásné a co zanechá v každém z nás hodně hluboká zážitky. Před námi je již jen cesta na letiště, let do Sao Paulo a pracovní povinnosti. Ale cesta na letiště byla opět po silnici Transpantaneira, která naštěstí nebyla postavena až na jih, aby spojila Cuiaba a Campo Grande. To znamená, že stále je možné pozorovat všechny ty zvířata kolem silnice. Před námi se souká kajman z jedné strany na druhou. Za chvíli nad našimi hlavami letí páreček papoušků ara, tu se prochází tuiuiu, tisíce kajmanů od několika centimetrů do asi 2,5 metru. Příroda je zde opravdu rozmanitá. Teď na nás vykukuje vydra obrovská, zastavujeme, chvíli nás pozoruje, ale za chvíli odskáče do křoví. Ještě pár kilometrů, pár fotek a už opouštíme Pantanal a najíždíme na asfaltovou silnici. V tom okamžiku je nálada úplně jiná. Opouštět krásné místo je vždy těžké, ale zde je to ještě horší. Příroda ve své čisté podobě se najednou mění na asfaltovou silnici, kolem cesty jsou benzínové pumpy, domy a různé vymoženosti civilizace. Všichni z nás vědí, že se musí vrátit – pořád jsme viděli maximálně 30% toho co je možné – neviděli jsme tapíra, pumu ani jaguára. Takže na shledanou v Pantanalu.
tak přece jen par fotek ZDE |
